EUDR prakticky a rozumně – aktualizováno 24.9.2025

Co je EUDR a na koho se vztahuje

EUDR neboli Nařízení (EU) 2023/1115 je evropské nařízení proti odlesňování. Jeho cílem je zabránit, aby se na trhu EU objevovaly produkty spojené s odlesňováním po stanoveném datu (nesmí pocházet z pozemků odlesněných po 31. 12. 2020) a aby byly legálně vyprodukované. Vztahuje se na širokou škálu komodit: dřevo, skot (hovězí maso a kůže), kakao, kávu, olejnou palmu (palmový olej), přírodní kaučuk a sóju, včetně výrobků z nich (např. čokoláda, nábytek, papír, kosmetika, biopaliva, pneumatiky apod.). Nařízení dopadá na firmy všech velikostí – od dovozců surovin a výrobců potravin, nábytku či kosmetiky až po obchodníky a vývozce.

EUDR vstoupilo v platnost 29. června 2023, avšak povinnosti se začnou uplatňovat od konce roku 2025 (pro většinu firem od 31. prosince 2025, malé a střední podniky mají lhůtu navíc do 30. června 2026). Nahrazuje předchozí nařízení o dřevu (EUTR) a rozšiřuje požadavky i na další komodity.

Klíčové pojmy: Operátor vs. Obchodník

Operátor (hospodářský subjekt) je jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která uvádí produkt poprvé na trh EU nebo ho vyváží mimo EU. Typicky jde o dovozce ze třetí země nebo výrobce v EU, ale i o vývozce z EU.

Obchodník (trader) je subjekt, který nakupuje a dále prodává již uvedený produkt. Například velkoobchod, maloobchod nebo distributor. Obchodník má jednodušší povinnosti – zajišťuje dohledatelnost toku produktu (od koho ho koupil a komu ho prodal) a nesmí obchodovat s produktem, u kterého ví nebo má důvodné podezření, že nesplňuje EUDR.

Pokud obchodník doveze produkt přímo ze země mimo EU nebo od subjektu mimo EU, stává se pro tuto transakci operátorem a musí splnit plný režim náležité péče.

Povinnosti dle EUDR se liší, pokud je firma malým či středním podnikem nebo velkou společností.

Seznam zemí je dynamický a aktualizovaný podle nových dat. Firmy musí průběžně sledovat změny a přizpůsobit systém náležité péče.

1. Nízce rizikové země

Pokud Evropská komise formálně zařadí zemi do kategorie nízkého rizika (čl. 29 EUDR), pak operátor nemusí provádět plné hodnocení rizik ani jejich mitigaci. Stále ale platí povinnost:

• shromáždit všechny základní povinné údaje (geolokace, právní doklady, HS kódy, objemy atd.),
• podat prohlášení o náležité péči (DDS) do systému před uvedením produktu na trh.

Tedy zjednodušení se týká pouze druhého a třetího kroku due diligence, nikoli samotného sběru dat a podání prohlášení.

2. Standardní riziko

Pokud země není označena jako nízkoriziková ani vysokoriziková, platí standardní režim – plný rozsah povinností:

• získání všech povinných informací,
• provedení hodnocení rizik,
• přijetí případných mitigačních opatření,
• podání DDS.

3. Vysoké riziko

Pro země označené jako vysokorizikové se postup neliší od standardního, ale nařízení zdůrazňuje:

• důkladnější ověřování a dokumentaci,
• vyšší zátěž na straně operátora,
• a zároveň vyšší míru kontrol ze strany dozorových orgánů členských států (celní a inspekční úřady).

Každý operátor musí před uvedením produktu na trh EU nebo jeho exportem:

• Zavést systém náležité péče a následně řešit samotné podání prohlášení o n.p. (DDS)
• Musí jít o formálně zavedený, zdokumentovaný, pravidelně aktualizovaný a přezkoumávaný systém. Musí zahrnovat:
• Shromažďování údajů o produktu
• Posouzení rizik nesouladu
• Mitigační opatření, pokud jsou rizika vyšší než zanedbatelná
• Všechny záznamy se archivují minimálně 5 let.
• Provádět náležitou péči ke každé šarži

Před každým uvedením produktu je potřeba:

• Získat a uchovat: popis produktu, množství, země původu, geolokační údaje (vč. polygonu pozemku), datum sklizně nebo výroby, dokumenty k legálnosti (např. licence, vývozní doklady, právní nárok na půdu).
• Vyhodnotit rizika (včetně geografického kontextu, přítomnosti domorodých komunit, míry korupce v oblasti, historie odlesňování, důvěryhodnosti dodavatele atd.)
• Pokud není riziko zanedbatelné, provést mitigace (např. doplnění dokumentace, ověření satelitních dat, audit dodavatelů)
• Podat prohlášení o náležité péči (DDS Statement)
• Pro každou novou šarži se vyplňuje a podává elektronicky (v systému TRACES). Prohlášení musí být podáno před celním odbavením. Není přenositelné – např. pokud firma zpracuje dovezenou komoditu, musí podat nové prohlášení ke zpracovanému produktu.
• Uchovávat dokumentaci a spolupracovat s úřady
• Všechny podklady včetně rozhodnutí o riziku a přijatých opatření se archivují min. 5 let. V případě kontroly musí být firma schopna doložit správnost všech kroků. Sankce mohou dosáhnout až 4 % z ročního obratu.
• Zohlednit výjimky pro malé podniky

Náležitá péče podle nařízení EUDR se v praxi skládá ze tří hlavních kroků a završuje ji Prohlášení o náležité péči, které je právním a administrativním vyústěním celého procesu. Tento dokument je klíčový – představuje oficiální ujištění podané do evropského systému, že dovážené či uváděné produkty splňují požadavky EUDR, tedy že jsou bezodlesňové a legálně vyrobené.

Prvním krokem je shromáždění všech povinných informací o produktu a jeho dodavatelském řetězci. To zahrnuje přesné geolokační souřadnice každého pozemku, na němž byla komodita vypěstována či vytěžena, a doložení, že na těchto místech po 31. prosinci 2020 nedošlo k odlesnění ani k degradaci lesa. Zároveň je nutné získat podklady o legálním původu komodity – například vlastnické listy, povolení k těžbě či kácení, doklady o právu k užívání půdy, platné licence nebo registrace producenta. Důležitou součástí je i přesná identifikace produktu podle HS kódu, jeho popis, množství a období sklizně či výroby. Bez těchto informací není možné prokázat trasovatelnost ani legálnost dodávky.

Druhým krokem je hodnocení rizik. Operátor musí vyhodnotit, zda existuje riziko, že daný produkt nesplňuje podmínky EUDR. Posuzuje se rizikovost země či konkrétní oblasti původu, satelitní snímky se porovnávají s údaji o odlesňování po roce 2020 a prověřuje se pravost a úplnost doložených dokumentů. V úvahu se berou i další okolnosti, například pověst daného dodavatele, místní míra korupce nebo zprávy nezávislých organizací. Výsledek musí být zdokumentován a závěr musí jasně ukazovat, zda je riziko zanedbatelné, nebo zda je třeba přijmout dodatečná opatření.

Třetím krokem je mitigace, tedy zmírnění zjištěných rizik. Pokud operátor zjistí, že riziko není zanedbatelné, musí provést konkrétní opatření. Může jít o doplnění chybějících podkladů od dodavatelů, ověření informací nezávislou třetí stranou, využití průběžného monitoringu nebo v krajním případě i odmítnutí problematické části dodávky či změnu zdroje. Smyslem je snížit nejistoty natolik, aby bylo možné s jistotou prohlásit, že daný produkt splňuje požadavky nařízení.

Jakmile je riziko vyhodnoceno jako zanedbatelné a všechny tři kroky jsou splněny, operátor podává Prohlášení o náležité péči (DDS). Toto prohlášení se vyplňuje elektronicky v systému TRACES, který slouží jako oficiální informační platforma propojená s celními systémy EU. Do TRACES se zadávají veškeré povinné údaje o produktu, původu a výsledku due diligence. Po odeslání prohlášení je vygenerováno jedinečné referenční číslo, které musí být uvedeno v celním prohlášení. Bez tohoto čísla nemůže být zásilka uvedena na trh EU ani vyvezena.

Prohlášení o náležité péči není jen formalita – je to právně závazný dokument. Operátor v něm čestně potvrzuje, že provedl všechny kroky náležité péče a že produkt je legální a bez odlesňování. Dokumentace a podklady musí být uchovávány a připraveny k předložení kontrolním orgánům po dobu nejméně pěti let. TRACES umožňuje i odkazování na již podaná prohlášení, což usnadňuje situaci při opakovaných dodávkách od stejného producenta, protože základní údaje, jako je geolokace nebo právní titul k pozemku, zůstávají stejné a mění se jen detaily o množství či termínu. Tento systém tedy propojuje due diligence s celními procesy a zajišťuje, že na trh EU vstupují pouze produkty v souladu s EUDR.

Při zavádění systému EUDR a vyplňování DDS se v praxi objevují opakující se problémy, které lze předejít dobrou přípravou. Nejčastější chybou jsou neúplné nebo nepřesné geolokační údaje – firmy uvádějí jen obec či region místo konkrétního pozemku, nebo zadávají souřadnice ve špatném formátu. Řešením je vždy trvat na přesných GPS datech a ihned je ověřovat v mapě.

Další potíží je opomenutí povinných údajů, například data sklizně, vědeckého názvu dřeviny nebo HS kódu. Checklist pro sběr informací pomůže těmto výpadkům předejít. Častou chybou je také podcenění rizika – pokud operátor prohlásí, že riziko je zanedbatelné, musí mít k tomu pevné důkazy. Pokud ne, musí provést mitigaci, nikoli jen „doufat, že to projde“.

Firmy se někdy spoléhají výhradně na certifikáty (např. FSC či RSPO), ale ty nenahrazují vlastní due diligence – mohou být užitečným doplňkem, ale nenesou záruku souladu s EUDR. Dalším problémem je nedostatečné uchovávání podkladů: bez systematického archivování by při kontrole nebylo možné prokázat, na základě čeho bylo DDS podáno. Každá šarže by proto měla mít kompletní složku s dokumenty uloženou minimálně pět let.

Nakonec je častým pochybením nepodání DDS před dovozem – pokud zásilka dorazí bez referenčního čísla, celní orgány ji nepustí do oběhu. Tento krok je nutné pevně propojit s interní logistikou a mít jasně nastavenou odpovědnost, aby k prodlevám nedošlo.

Otázka: Dojde k oficiálnímu odložení platnosti EUDR?

Odpověď: Přestože komisařka Roswall v médiích zmínila možnost ročního odkladu, zatím nejde o oficiální rozhodnutí. Důvodem úvah je nepřipravenost a riziko přetížení systému TRACES. Je nutné počkat na oficiální stanovisko Evropské komise nebo na případné úpravy procesů, které by platnost neodsunuly, ale mohly by zjednodušit celý postup či snížit nároky.

Otázka: Spadají dekorativní dřevěné předměty pod EUDR?

Odpověď: Posuzují se podle celních kódů 44, 47 a 48. Pokud jde o dřevěné intarzie, schránky, sošky či jiné ozdobné výrobky ze dřeva, nebo dřevěné výrobky nábytkové mimo kapitolu 94 (kód 4420), EUDR se na ně vztahuje. Naopak festivalové, karnevalové či vánoční ozdoby nejsou podle Annexu 1 EUDR relevantní komoditou.

Otázka: Jak EUDR řeší podněty od občanů (whistleblowing)?

Odpověď: EUDR umožňuje plný whistleblowing, takže takový podnět musí orgány prověřit. Pokud však firma chybu nespáchala, EUDR se tím dále nezabývá. Případnou náhradu škody může poškozený požadovat po státním orgánu, který podnět šetřil, nikoli po oznamovateli – postupuje se podle zákona č. 82/1998 Sb.

Otázka: Jak je to se zásobami dřeva na pile dodanými před koncem roku 2025?

Odpověď: Pokud bylo dřevo dovezeno do EU před 30. 12. 2025, tento objem nespadá pod EUDR a není potřeba k němu vytvářet DDS. Důležité je ale uchovat doklady o dodání před cut-off datem (faktura, celní doklady). Pokud z tohoto dřeva později vyrobíte produkt s relevantním kódem a uvedete jej na trh EU, DDS už musíte vytvořit. Jestliže však dřevo jen přeprodáte, DDS není vyžadováno.

Otázka: Kdy začíná povinnost podávat DDS?
Odpověď: Pro velké a střední podniky od 31. 12. 2025, pro malé a mikro od 30. 6. 2026. Rozhoduje datum uvedení produktu na trh EU nebo jeho vývoz, nikoli výroba či objednávka. Pokud zásilka vstoupí na trh až po 31. 12. 2025, musí být DDS podané předem. Výjimkou jsou výrobky vyrobené z komodit, které byly uvedeny na trh EU ještě před tímto datem – ty se znovu neohlašují, když byly vyrobeny a dodány v tzv. přechodném období.

Otázka: Co když zatím nemáme objednávky?
Odpověď: Pokud nyní neuvádíte na trh relevantní komodity, DDS zatím nepodáváte. Vyplatí se ale využít přechodné období k přípravě – prověřit sortiment, zmapovat dodavatele a začít po nich vyžadovat potřebné údaje, protože jejich získání bývá časově náročné.

Otázka: Jsem operátor, nebo obchodník?
Odpověď: Operátor je ten, kdo produkt poprvé uvádí na trh EU nebo ho vyváží, obchodník jej nakoupí od operátora a prodává dál. Operátor musí vždy provést due diligence a podat DDS, obchodník pouze uchovává údaje o dodavateli a odběrateli. Pokud však obchodník sám nakoupí přímo mimo EU, stává se pro tuto transakci operátorem.

Otázka: Jak získám geolokaci pozemků?
Odpověď: Přesné GPS souřadnice je nutné získat od dodavatele – bez nich nelze DDS podat. Lze je dodat v několika formátech (bod, polygon, soubor GeoJSON) přímo do TRACES. Každou souřadnici je třeba ověřit v mapách nebo satelitních snímcích. Pokud dodavatel odmítá, operátor musí hledat alternativu – nařízení výjimky neumožňuje.Můžete též geolokační údaje odhadnout, ale tento postup se obecně nedoporučuje. Vše je nutné zanést do TRACES.

Otázka: Mohu k nahlášení komodit použít nějaký centralizovaný systém?
Musíte použít aplikace TRACES od EU. K dispozici je mnoho průvodců, jak s TRACES pracovat. Nemusíte se bát, že hlášení podáte špatně, můžete si to nanečisto vyzkoušet v testing environmentu.

Jak EUDR budou řešit např. potravináři, co se specializují např. na výrobu čokolády?
Velká výrobní společnost C nakupuje kakaové boby (relevantní produkt) od evropského operátora I a zpracovává je na kakaový prášek (relevantní produkt) a následně na potravinářské výrobky obsahující kakao (relevantní produkt). Společnost C pak uvádí tyto potravinářské výrobky na trh tím, že je prodává společnosti D. V tomto případě se povinnosti vztahují pouze na potravinářské výrobky, takže společnost C musí zajistit splnění náležité péče a podat prohlášení o náležité péči (DDS) před jejich uvedením na trh.

Pokud by společnost C byla malým nebo středním podnikem (SME), nemusela by provádět náležitou péči ani podávat DDS k potravinářským výrobkům, za předpokladu, že operátor I již provedl náležitou péči u kakaových bobů obsažených v těchto zpracovaných výrobcích. V takovém případě by společnost C měla pouze povinnost uchovat referenční číslo DDS získané od operátora I.

Musí se náležitá péče opakovat pro produkty pocházející ze stejného pozemku?
Povinnost poskytnout v prohlášení o náležité péči geolokační údaje prostřednictvím informačního systému se vztahuje na každý relevantní produkt. Operátoři (nebo obchodníci, kteří nejsou SME) proto musí tyto informace uvádět pokaždé, když hodlají umístit relevantní produkt na trh EU, zpřístupnit jej na trhu nebo vyvézt. Náležitá péče se tedy musí opakovat (tj. aktualizovat) pro každý relevantní produkt, včetně uvedení odpovídajících geolokačních souřadnic. Potřebné informace však mohou být poskytnuty také odkazem na dříve podaná prohlášení DDS, pokud bylo ověřeno, že náležitá péče byla již provedena v předchozích krocích dodavatelského řetězce

Slyšel jsem, že v EUDR reportingu bude pro všechny země stanovena úroveň rizika jako nízká. Je to pravda, nebo jde o hoax? Jedná se o hoax. Pokud by benchmarking skutečně neplatil, všechny země by byly klasifikovány jako „standardní riziko“, nikoli „nízké riziko“.

Máte nějaké tipy, jaké body by měli splnit firmy klasifikované jako malé a střední podniky?

Operátoři, kteří jsou malými a středními podniky (SME), mají zjednodušené povinnosti ve srovnání s operátory, kteří nejsou SME, a to zejména v případě, že produkty, s nimiž pracují, již byly předmětem náležité péče v předchozích krocích dodavatelského řetězce. I SME operátoři však nesou právní odpovědnost v případě porušení nařízení.

Pokud SME operátor pracuje s produkty, které již byly předmětem náležité péče a bylo k nim podáno prohlášení o náležité péči (DDS) upstream operátorem, není povinen sám provádět náležitou péči ani podávat DDS v Informačním systému.

Místo toho musí splnit následující tři hlavní body:

1. Získat referenční čísla a ověřovací čísla prohlášení o náležité péči (DDS) a zpřístupnit je příslušným orgánům na požádání. Musí je také zpřístupnit operátorům a obchodníkům, kterým relevantní produkty dodávají. V případě opětovného dovozu nebo vývozu musí tato referenční čísla uvést v celním prohlášení.
2. Okamžitě informovat příslušné orgány, pokud zjistí riziko nesouladu relevantních produktů s nařízením.
3. Nabídnout veškerou nezbytnou pomoc pro usnadnění kontrol ze strany příslušných orgánů.

Je však důležité zdůraznit, že pokud jde o části relevantních produktů, které dosud nebyly předmětem náležité péče, měli by operátoři SME provést náležitou péči v plném rozsahu a podat prohlášení o náležité péči

Jak budou probíhat kontroly souladu s EUDR?
Kontroly budou prováděny podle rizikového přístupu. Orgány členských států budou každoročně kontrolovat operátory s ohledem na rizikovost země původu relevantních komodit. U nízkorizikových zemí bude kontrolováno minimálně 1 % operátorů, u standard-rizikových zemí 3 %, a u vysoce rizikových zemí 9 %. Toto platí jak pro počet operátorů, tak pro objem produktů. Země budou kategorizovány jako nízkorizikové, standard-rizikové nebo vysokorizikové podle míry odlesňování a kvality správy lesů.

Praktické příklady:

• Exportér dřeva nebo kakaa z Brazílie bude zařazen do standard-rizikové kategorie (pokud nezíská jinou kvalifikaci), a může očekávat cca 3 % šanci na každoroční kontrolu.
• Komodity pocházející ze zemí jako Bělorusko, Myanmar, Rusko nebo Severní Korea jsou považovány za vysoce rizikové a operátor podle EUDR musí očekávat až 9 % pravděpodobnost kontroly.
• I z nízkorizikových zemí (např. EU členové, USA, Kanada, Austrálie) může být operátor kontrolován, pokud se objeví indicie nesouladu nebo podnět od třetích stran.
• Součástí kontroly bude i ověřování geolokačních údajů – úřady porovnají souřadnice s dostupnými satelitními snímky nebo mapami pokrytí půdy, aby zjistily, zda nedošlo k odlesnění po cut-off dni (31. prosinec 2020). Pro komodity z vysoce rizikových oblastí se očekávají i terénní audity ve třetích zemích, pokud tamní orgány projeví součinnost. Kromě toho mohou být kontroly spuštěny i na základě důvodných podnětů od NGO, komunit nebo konkurenčních firem.

Otázka: Spadají recyklované materiály (např. recyklovaný papír nebo recyklované dřevo) pod povinnosti EUDR?

Ne, recykláty se pod nařízení EUDR nevztahují. Regulace se týká pouze primárních komodit a výrobků uvedených v příloze I nařízení (např. dřevo, papír z čerstvých vláken, kaučuk, kakao). Pokud je produkt vyroben výhradně z recyklovaného materiálu, není nutné k němu provádět due diligence ani podávat DDS. Je ale nutné doložit, že se skutečně jedná o recyklovaný produkt – např. prostřednictvím certifikace, výrobní dokumentace či deklarace dodavatele. V případě směsných produktů (kombinace recyklovaného a primárního vlákna) spadá pod EUDR pouze ta část vyrobená z primárních surovin, nikoliv recyklát.

Otázka: Jak je to s EUDR v případě výroby novin z tiskového papíru? Kdo musí podat prohlášení o náležité péči (DDS)?

Pokud je tiskový papír vyroben z primárních dřevních vláken, spadá pod EUDR. Operátorem je výrobce papíru, který musí podat DDS k původu dřevní suroviny. Tiskárna, která papír používá k výrobě novin, se odkazuje na toto DDS a stává se obchodníkem (downstream trader). Vydavatel, který noviny nakupuje a distribuuje, má také roli obchodníka a uchovává jen údaje o dodavateli a referenční číslo DDS. Pokud je však papír vyroben z recyklátu, je z působnosti EUDR vyňat a žádné DDS není třeba.

Otázka: Jak mají operátoři nebo obchodníci (kteří nejsou SME) postupovat při získávání geolokačních dat v zemích, kde chybí katastr nemovitostí nebo farmáři nemají formální tituly k půdě?

Odpověď: Farmáři mohou vždy poskytnout geolokaci svých pozemků, i když nejsou zapsány v registru nebo nemají formální vlastnické doklady. Pro DDS postačí samotné souřadnice plochy, odkud komodita pochází. Z hlediska legality je rozhodující, zda je podle místních zákonů povoleno produkt vyrábět a prodávat. Pokud domácí právo nevyžaduje vlastnický titul k půdě, není to povinností ani podle EUDR. Operátor však musí ověřit, že nehrozí riziko nelegality a že byly dodrženy všechny relevantní zákony v zemi původu. K ověřování lze využít různé nástroje – přímé mapování dodavatelů, spolupráci s družstvy, certifikačními orgány, národními systémy sledovatelnosti nebo dalšími zprostředkovateli. Bez ohledu na zvolený postup nese právní odpovědnost vždy operátor (nebo obchodník, který není SME).

Otázka: Co když upstream dodavatelé neposkytnou požadované informace?

Odpověď: Pokud operátor nebo obchodník, který uvádí komoditu na trh EU, ji tam nabízí nebo vyváží, nedokáže od svých dodavatelů získat informace vyžadované nařízením, nesmí tyto produkty uvést na trh ani je vyvézt z EU. V opačném případě by došlo k porušení nařízení.

Otázka: Pokud je kaučuk sklizen v zemi A a převezen do země B k dalšímu zpracování (např. latex z A je v B zpracován na pryžové směsi) a následně je hotový výrobek z kaučuku uveden na trh EU v zemi C, právo které země je relevantní?

Odpověď: V tomto případě je země A zemí produkce, což znamená, že požadavek legality se vztahuje pouze na právní předpisy platné v zemi A.

Otázka: Jak se EUDR vztahuje na dřevo a papír používaný pro obaly?

Odpověď: Pokud je obal (např. paleta, krabice) uváděn na trh jako samostatný produkt, spadá pod EUDR a vyžaduje podání DDS. Pokud se ale obal používá výhradně k ochraně nebo přepravě jiného výrobku a je klasifikován společně s ním (např. v celním řízení), EUDR se na něj nevztahuje. Výjimka se týká i příbalových letáků, katalogů nebo etiket, pokud nejsou uváděny na trh samostatně.

Otázka: Co jsou kódy HS a CN a jak se používají? Kde najdu více informací o opatřeních TARIC?

Odpověď:
HS kód (Harmonized System) je celosvětově používaná šestimístná číselná nomenklatura pro klasifikaci zboží, spravovaná Světovou celní organizací. Evropská unie na něj navazuje osmiciferným CN kódem (Combined Nomenclature), který rozlišuje zboží podrobněji a slouží pro celní účely i statistiku v rámci EU. Na CN kód se váže i seznam relevantních produktů v příloze I EUDR.

Otázka: Jaké povinnosti mají SME operátoři dále v dodavatelském řetězci?

Odpověď: SME operátoři nesou právní odpovědnost i v případě, že pracují s produkty, které už byly předmětem náležité péče. Sami nemusí znovu provádět due diligence ani podávat DDS, pokud mají k dispozici referenční číslo z předchozího kroku řetězce. Jsou však povinni tato čísla uchovávat, poskytnout je na vyžádání orgánům nebo odběratelům a uvádět je v celním prohlášení při reimportu či exportu. Pokud zjistí riziko nesouladu, musí to ihned nahlásit a poskytnout součinnost při kontrolách. V případech, kdy část produktu dosud nebyla předmětem due diligence, musí SME operátor provést vlastní due diligence a podat DDS.

Otázka: Jak se EUDR vztahuje na podnikové skupiny?

Odpověď: Povinnosti náležité péče (due diligence) se vztahují na každou právnickou osobu samostatně, bez ohledu na to, zda je součástí skupiny firem. Každá dceřiná společnost musí podle směrnice 2013/34/EU posoudit, zda je SME (mikro, malý, střední podnik), nebo ne – rozhodující jsou její vlastní aktiva, obrat a počet zaměstnanců, nikoli konsolidované údaje celé skupiny. Proto si každá entita musí vytvořit samostatný účet v Informačním systému a nemůže existovat jeden společný účet pro celou skupinu.

Podle čl. 6 EUDR však mohou firmy pověřit tzv. oprávněného zástupce, který může podávat a spravovat prohlášení o náležité péči jménem více společností ze skupiny. Tento zástupce musí mít sídlo v EU a používá jeden účet, ale právní odpovědnost za soulad s nařízením zůstává vždy na jednotlivých operátorech nebo obchodnících.

Automobilka a kůže
Pokud automobilka nakupuje hovězí kůži od evropské koželužny a použije ji na sedadla, hotové auto už není „relevantní produkt“. Automobilka tedy není operátorem ani obchodníkem. Pokud by ale sama přímo dovážela kůži ze zemí mimo EU, stává se operátorem a musí podat DDS.

Farmář a sója
 Farmář, který koupí sojový šrot v EU a krmí jím slepice, není operátor ani obchodník – prodává kuřata, která pod EUDR nespadají. Pokud by ale sóju dovážel sám z třetí země, je operátor a musí plnit povinnosti včetně DDS. Pokud prodá sójovou moučku jinému farmáři, stává se operátorem i v rámci EU.

Tiskárna a papír
 Tiskárna, která nakoupí papír a prodává z něj vytištěné produkty, je operátorem a podává DDS. Pokud ale tiskárna poskytuje jen službu (např. tisk na papír, který vlastní zákazník), povinnost EUDR se na ni nevztahuje.

Nábytek pro vlastní použití
 Firma, která přímo doveze dřevěný nábytek z Brazílie a používá ho pro své zaměstnance, je operátorem a musí provést DDS. Pokud ale nábytek koupí od EU dodavatele, který už DDS podal, žádné další povinnosti nemá.

Využití dřeva pro energii
 Společnost, která těží vlastní les a dřevo využívá jen k vytápění nebo výrobě elektřiny pro sebe, EUDR neřeší – nic neuvádí na trh. Pokud ale dřevní štěpku prodá jiné firmě, stává se operátorem a musí plnit plné povinnosti.

Společnost C kupuje dřevní štěpku od operátora v EU, který už provedl due diligence a podal DDS. Pokud tuto štěpku využívá jen jako palivo pro vytápění svých vlastních prostor, nevzniká žádné „uvedení na trh“. Firma C tedy není subjektem podle EUDR a nevztahují se na ni povinnosti DDS.

EUDR: Aktuální vývoj a plánovaný roční odklad – aktualizace k 23. 9. 2025

Evropské nařízení EUDR (EU 2023/1115), které má zabránit uvádění produktů spojených s odlesňováním na trh EU, mělo začít platit pro většinu firem od 31. 12. 2025. Podle nejnovějších vyjádření z 23. září 2025 se však rýsuje plánovaný roční odklad.

Důvod plánovaného odkladu

Hlavním důvodem je kapacita IT systému TRACES, do kterého mají firmy vkládat rozsáhlé množství údajů pro prohlášení o náležité péči (DDS).
Evropská komise upozorňuje, že krátce před ostrým startem by mohlo dojít k přetížení systému a ohrožení plynulého fungování.

Komisařka zdůraznila, že:

• Evropská unie zůstává plně odhodlána bojovat proti odlesňování.

• Návrh odkladu není reakcí na zahraniční tlaky, ale čistě na technické riziko přetížení systému.

• Cílem je získat čas na posílení IT infrastruktury a zjednodušení procesů pro firmy.

Co to znamená pro firmy

• Povinnosti EUDR, zejména due diligence a podávání DDS, se zřejmě posunou o jeden rok.

• Připravovaná malá novela nařízení má upravit pouze termín, další změny zatím nebyly oznámeny.

• Firmy by však měly pokračovat v přípravách: mapovat dodavatele, sbírat geolokační data a nastavovat interní procesy.