ESG, uhlíková stopa, uhlíková neutralita, CSRD, CBAM, LCA a další...

Uhlíková neutralita je stav, ve kterém organizace, jednotlivci nebo země vyrovnávají množství skleníkových plynů, které vypustí do atmosféry, odstraněním ekvivalentního množství skleníkových plynů nebo investováním do projektů, jež emise snižují. Cílem je dosáhnout nulového (netto) výsledku uhlíkových emisí, což je klíčový krok k zastavení globálního oteplování a zmírnění změny klimatu.

Uhlíkové neutrality lze dosáhnout řadou opatření, jako je zlepšení energetické účinnosti, přechod na obnovitelné zdroje energie, zalesňování nebo investice do projektů pro odstraňování uhlíku.

Dosažení uhlíkové neutrality bývá často součástí širších cílů udržitelnosti, které přispívají ke globálním snahám o boj proti změně klimatu a mohou pozitivně ovlivnit reputaci společnosti.

Hodnocení životního cyklu je metodologie, která se používá k měření celkového dopadu produktu nebo služby na životní prostředí během celého jejího životního cyklu – od výroby až po konečnou likvidaci. LCA poskytuje komplexní pohled na environmentální dopady tím, že analyzuje energetickou a materiálovou spotřebu, emise skleníkových plynů, spotřebu vody, znečištění vody a další faktory v různých fázích životního cyklu produktu.

Standardizované měření množství emisí skleníkových plynů vyprodukovaných firmou (zahrnující oxid uhličitý a další plyny uvedené v rámci Kjótského protokolu) vyjádřené jako ekvivalent oxidu uhličitého (CO2e).

CBAM je mechanismus, který Evropská unie zvažuje zavést s cílem zabránit úniku uhlíku přes hranice a zároveň tím podpořit globální snahy o snižování emisí skleníkových plynů. Tento mechanismus by měl garantovat, že dovoz ze zemí s méně přísnými emisními normami bude zatížen cenou uhlíku, aby byla zajištěna spravedlnost a aby evropské společnosti zůstaly konkurenceschopné na globálním trhu. CBAM je součástí širšího cíle EU dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Zároveň je jedním z nástrojů, které mají pomoci dosáhnout tohoto cíle zvýšením nákladů na zboží a služby s vysokou uhlíkovou stopou, a tak podpořit přechod k čistším technologiím.

Dvojí materialita je koncept, který rozpoznává, jaké environmentální, sociální a správní (ESG) faktory mohou mít významný dopad jak na finanční výkon organizace, tak na širší společnost a životní prostředí. Tento přístup zdůrazňuje důležitost hodnocení a řízení vnějších dopadů organizace, ale i toho, jak mohou tyto ESG faktory ovlivnit její schopnost vytvářet hodnotu. Dvojí materialita pomáhá organizacím a investorům lépe pochopit a řídit celková rizika a příležitosti spojené s udržitelností. Firmy si tak vyhodnotí, které ukazatele jsou pro ně relevantní a které naopak mají málo významný vliv.

Společenská odpovědnost firem (CSR) zastřešuje etické postupy firmy vedoucí k pozitivnímu dopadu na společnost a životní prostředí. Princip zahrnutí sociálních a environmentálních hledisek do strategie firmy se nazývá trojí zodpovědnost (Triple Bottom Line). Trojí zodpovědnost se dělí do 3 složek, a to: ekonomická (např. transparentnost finančních transakcí, odmítání korupce), sociální (např. dodržování lidských práv) a environmentální (např. šetrná produkce, ochrana využívaných přírodních zdrojů). Tento termín ukazuje, jakým způsobem mohou firmy dobrovolně přispívat ke společnému dobru.

ESG kritéria (Environmental, Social and Governance Criteria) jsou faktory, kterými se investoři a společnosti řídí při hodnocení udržitelnosti a etických aspektů investic a podnikatelských rozhodnutí.

Tato kritéria slouží k měření dopadu investic na životní prostředí, sociální aspekty a kvalitu správy vedení podniku. Investoři a podniky se stále více zaměřují na ESG kritéria, protože chápou, že zohledňování těchto faktorů může vést k dlouhodobě udržitelnějšímu a odpovědnějšímu podnikání.

Firmy, které efektivně integrují ESG do své strategie, mohou generovat nejen vyšší finanční výnosy, ale také přinášet společenskou a environmentální hodnotu.

Offset neboli kompenzace emisí znamená vyvažování emisí skleníkových plynů z jednoho zdroje (firmy či jednotlivce) tím, že investuje do projektů nebo opatření, která snižují nebo odstraňují emise u jiných subjektů.

Offsety by neměly být používány jako náhrada pro skutečná opatření na snižování emisí, ale spíše jako doplněk k těmto snahám. Ideální přístup spočívá v kombinaci snižování vlastních emisí a uhlíkové kompenzace.

Během roku 2024 má vstoupit v platnost nová směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) týkající se nefinančního reportování. Firmy v Česku, především ty s 250 a více zaměstnanci, budou podobně jako finanční výkazy povinně podávat i nefinanční zprávy. Zejména pro společnosti hledající investice nebo úvěry bude mít tato směrnice zásadní význam. Ty, které prokážou sociální odpovědnost, mohou získat výhody při získávání kapitálu.

Taxonomie EU je systém klasifikace hospodářských aktivit, který představila  Evropská unie (EU) s cílem poskytnout jednotný rámec pro hodnocení udržitelnosti investic. Jedná se o součást Akčního plánu pro financování udržitelného růstu, který byl EU přijat v roce 2018.

Taxonomie EU identifikuje ekonomické činnosti, které přispívají k zelené a udržitelné ekonomice na základě šesti specifikovaných kritérií:

1. Zmírňování změny klimatu
2. Přizpůsobování se změně klimatu
3. Využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů
4. Přechod na oběhové hospodářství
5. Prevence a omezování znečištění
6. Ochrana a obnova biologické rozmanitosti

V rámci každé kategorie jsou stanovená technická kritéria a požadavky na udržitelnost, která musí být naplněna, aby byla aktivita považována za ekologicky udržitelnou. Tato taxonomie má sloužit investorům, firmám a institucím k lepšímu posuzování, monitorování a hlášení udržitelnosti jejich aktivit.