Problematiku uhlíkové stopy vnímáme především v kontextu firem, na něž přímo dopadá směrnice CSRD. Protože se Česká republika zavázala stát se do roku 2050 uhlíkově neutrální ekonomikou, může se stát, že povinnost reportovat uhlíkovou stopu budou mít i jednotlivé municipality. Vysvětlíme, proč by se města a obce měly uhlíkovou stopou zabývat a jaké to pro ně přináší výhody a příležitosti a ukážeme, kde už se obce na reporting připravují.
Česká republika se od většiny zemí liší svým specifickým sídelním uspořádáním – existuje zde vysoký počet různorodých obcí a měst se specifickými problémy a výzvami. Na ty může individuální kalkulace uhlíkové stopy včas upozornit, pomocí dekarbonizační strategie je lépe řešit, a tak vytvořit systém udržitelných měst. Koncept udržitelných měst a obcí zahrnuje řízení s ohledem na postupující klimatickou změnu a risk management na vysoké úrovni nejen v oblasti životního prostředí, ale i v oblasti sociální či ekonomické.
„Problematika nefinančního reportingu a sledování uhlíkové stopy se v současné době řeší na všech úrovních. Z našeho pohledu regionální rozvojové agentury Královéhradeckého kraje víme, že připravenost firem v regionu a jejich informovanost je zatím povrchnějšího charakteru. Nicméně, díky nastaveným dotačním titulům jsme připraveni firmám v kraji s touto problematikou pomoci,“ vysvětluje Jakub Semerád z Centra investic, rozvoje a inovací.
Proč je téma uhlíkové stopy relevantní pro města a obce:
- zvyšující se poptávka po transparentnosti v oblasti ochrany životního prostředí
- nové výzvy na poli legislativy a řízení správních celků
- problematika změny klimatu
- téma udržitelnosti je klíčové v rozhodování pro nové potenciální obyvatele
- přehled o subjektech podnikajících na území správních celků a nové možnosti rozvoje
- jednodušší tvorba akčního plánu a zvýšení atraktivity lokality
- při čerpání dotací je podmínkou transparentnost, a to jak u financování, tak i u politického směřování municipality
- otevření tématu systému řízení kvality z hlediska environmentálních příležitostí a hrozeb jednotlivých územních celků
O obci či městu můžeme uvažovat jako o jednotce, která má určité vstupy a výstupy – pro svůj provoz potřebuje energii a materiály, podobně jako kdyby se jednalo o firmu. Jednotlivé vybrané oblasti se tak dají kvantifikovat a lze i vyhodnotit, jaké množství emisí CO2 produkují.
Zda povinnost měřit a reportovat uhlíkovou stopu skutečně dopadne i na municipality, není zcela vyjasněné. Vzhledem k neustále se měnícím podmínkám, které Evropská komise a Rada stále upravují, není možné přesně stanovit, zda tato povinnost dopadne i na municipality. Avšak vzhledem k dlouhodobému vývoji a globálním strategiím lze tuto možnost považovat za reálnou.
Jak zvolit metodologii měření uhlíkové stopy?
Pro sběr dat, následný výpočet a interpretaci lze využít specifické metodologie pro municipality GPC (The Global Protocol for Community-Scale Greenhouse Gas Emission Inventories, součást GHG protokolu). Ta byla vytvořena na základě programu Covenant of Mayors, největší globální iniciativy propojující starosty jednotlivých měst pro společné snižování množství skleníkových plynů vyprodukovaných městy. Jde především o měření sedmi hlavních skleníkových plynů dle protokolu OSN: oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O) a fluorovaných skleníkových plynů (HFCs, PFCs, SF6 a NF3) na základě mezinárodně uznávaného GHG Protokolu.
Výběr metodologie je závislý na individuálních potřebách města či obce. Volba postupu při výpočtu a výběr kategorií se podřizuje potřebám města, dostupným údajům a programům, kterých se jednotlivé municipality účastní nebo plánují účastnit.
Ačkoliv metodologie GPC v souladu se zásadami GHG Protokolu slouží jako návodný dokument, nestanovuje jednoznačný a univerzální metodologický přístup. Spíše specifikuje, jaké principy a pravidla by měly být využity při sběru dat a následném výpočtu. Stále se vše opírá o matici materiality, kterou si vytváří sama municipalita. Zjednodušeně řečeno municipalita si sama stanoví, které oblasti jsou pro měření významné a které ne. Vždy ale doporučujeme využívat metodologie propojené s IPCC.
Koncept tzv. scopes platí i pro obce
Sběr dat se tedy opírá o konkrétní kategorie, které jsou řešené mírně odlišným způsobem než u konvenčního modelu kalkulace uhlíkové stopy pro firemní sektor. Dělení na tzv. scopes zde existuje, ale opět se mírně liší. Samozřejmě veškeré „povinné“ a „nepovinné“ kategorie výběru zde hrají menší roli, spíše se dělí na výpočet v základním formátu a výpočet komplexní.
Municipalitám tedy doporučujeme pro začátek zvolit cestu základního výpočtu, jehož součástí je méně skupin, ale za to s velkým dopadem na celkovou uhlíkovou stopu. Infografika přiložená níže zobrazuje rozdělení skupin dle scopes.
Jaká data má obec sbírat?
Ke sběru dat a rozdělování do kategorií je pak nutné přistupovat individuálně, a to dle potřeb municipalit. Příkladem může být město, kde sice nebude probíhat významná hospodářská aktivita, ale například aktivní těžba nerostných surovin, která má negativní vliv na životní prostředí. Stejně jako u firem i u municipalit je stěžejní provést počáteční analýzu aktuálního stavu a zhodnotit, jaké kategorie budou mít jasnou výpovědní kvalitu na základě aktivit na území města či obce. Pilotní kalkulace uhlíkové stopy může dobře nastavit proces každoročního sběru dat a rozšiřování sledovaných kategorií v budoucnu. Správné nastavení sledovaných kategorií a jejich monitoring poslouží k nastavení dlouhodobých environmentálních cílů a víceletému sledování vývoje a směřování.
Zita Kučerová, vedoucí Oddělení regionálního rozvoje Centra investic, rozvoje a inovací Královéhradeckého kraje popisuje projekty v kraji: „V pilotním projektu výpočtu uhlíkové stopy obcí máme aktuálně zapojené 2 obce, tzv. živé laboratoře. Emise CO2 počítáme na území obce v několika kategoriích, například za provoz obce, dopravu, odpady a další. Data čerpáme zejména z veřejných zdrojů, případně přímo od obcí. Tyto údaje následně vstupují do ESG reportu, který pro pilotní obce zpracováváme.“
Hlavní výhody kalkulace uhlíkové stopy na úrovni municipalit:
- obec či město je transparentní a má lepší předpoklady ucházet se o dotace či účastnit se soutěží
- efektivnější fungování municipality
- přehled o procesech, které na území probíhají a možnosti optimalizace
- dekarbonizace v průběhu let
- možnost snížení spotřeby a zefektivnění provozu institucí řízených municipalitou
- zlepšení kvality života obyvatelstva díky podrobné analýze
- municipalita plní závazky strategií krajů apod.
Hlavní překážky při implementaci:
- finanční náročnost
- časová náročnost
- heterogenní prostředí obcí či měst a různorodé podmínky a potřeby při sběru dat a kalkulaci
Autorem článku je: Lea Svobodová
